….“Harder than the North Face solo“ stojí na velkém plakátu v prostorách registrace. Tenhle závod sice neznám, ale Eiger ultra trail , konkrétně trať E51 (51km s 3000 m. převýšení) poběžím letos po třetí a už dopředu dokážu přesně lokalizovat bolestivý úseky závodu. Ale stejně se už zase těším, i když mě trochu znervózňuje Michalova (ne)forma nebo to jak ji věrně předstírá. Již tradičně nám při registraci odmítají vydat startovní číslo pro chybějící položky povinné výbavy – letos konkrétně kelímky na pití, do kterých si závodník na občerstvovacích stanicích dolévá vodu – ekologické, palec nahoru! Nakonec dáváme vše do kupy, dostáváme startovní balíčky, vyrážíme ještě na krátkou prohlídku do Gletscherschlucht a večer nastavujeme budík na 6:00.
E51 startuje pro velký počet běžců ve dvou vlnách po 15 min. My se řadíme do startovního koridoru na start v 7:15, na můj vkus stojíme poměrně vzadu, ale jsme bez větších ambicích, takže se tím nenechávám stresovat. Hned prvních 10 km trati poměrně prudce stoupá k občerstvovačce na Grosse Scheidegg (1962 m.n.m.), odkud se dalších 10km dá dobře běžet traverzem nad Grindelwaldem. Tady schytáváme pořádnou spršku, až na sebe natahujeme goráčovky, které sundáme až na druhé občerstvovačce na Firstu (1966 m.n.m.). Následuje pozvolný výběh k jezeru Bachsee (2291 m.n.m.), kde téměř na rovině házím solidní držku. Následkem je naštěstí jen sedřený stehno a brýle. Od jezera klesáme k třetí občerstvovačce, kde se k nám připojuje Mirek a společně na nás čeká nepříjemný výběh, respektive výšlap, na nejvyšší bod tratě Faulhorn (2681 m.n.m.). Na mě přichází krizička a z běhu se stává utrpení připomínající zdolávání minimálně K2. Michal se tváří naprosto suverénně a po zbytek závodu běží asi tak kilometr přede mnou, což mě neuvěřitelně rozčiluje a odnáší to Mirek, který soucitně běží krok za mnou a musí poslouchat moje špačkování. Nevědoucí by na Faulhornu řekl, že už to bude dávačka, zbývá přece už jen svalit do údolí. Chyba lávky, únava se stupňuje, stejně jako vedro a seběch ze Schynige Platte na Burglauenen (856 m.n.m) je už hodně nepříjemný. Odtud zbývá už jen asi 7 km po stezce do Grindelwaldu, kde se musíme naposledy kousnout a do cíle ještě vydupat posledních 300 metrů prudkého kopce. Atmosféra v cíli je na tomto závodě neskutečná, stejně jako vítězoslavný pocit z toho, že člověk doběhl, i přesto že bedna nám byla hóódně vzdálená.
Výsledný čas 8:54 nás řadí na 9. místo z 50 mixů.
Za mě, vzhledem k nastřádané únavě a přípravě na závod, která téměř nestojí za řeč, velká spokojenost. Navíc jsme to do cíle stihli akorát před bouřkou, která tady tradičně začíná kolem 17 hod. a přerušuje průběh závodu na E101.
Michal už je spokojený méně, protože chtěl čas stlačit pod 8 hodin.
Takže za rok reparát!
-
- Titulek galerie
